6. Smetanova Litomyšl | 1955

Přípravy Smetanovy Litomyšle roku 1955 probíhaly s obavami a pochybnostmi. Vyskytly se problémy, které stály v cestě tradičnímu, již navyklému průběhu oslav. Pražské Národní divadlo hostovalo v Sovětském svazu a mělo se vrátit až těsně před zahájením festivalu. Do Litomyšle však nemohlo přijet, protože muselo hrát v Praze pro účastníky 1. celostátní spartakiády.

Od roku 1949 se považovalo za samozřejmost, že při Smetanově Litomyšli účinkuje opera Národního divadla z Prahy, jen v roce 1951 to byla činohra Národního divadla u příležitosti Jiráskových oslav. Situace se musela řešit. Dobré nápady bývají anonymní a ani v tomto případě se dost dobře neví, kdo upozornil na Národné divadlo v Bratislavě. Situace byla usnadněna tím, že soubor Národného divadla z Bratislavy měl hrát v Praze od 21. června až do návratu pražského Národního divadla a na zpáteční cestě do Bratislavy mohl soubor odbočit do Litomyšle.

Někteří členové výboru pomýšleli na to, uvést v Litomyšli nové opery, se kterými mělo Národné divadlo vystupovat v Praze – Suchoňovu Krútňavu a Cikkerova Jánošíka. Zdeněk Nejedlý se vyjádřil pro zachování zásady, aby festival patřil vždy výhradně operám Smetanovým.

Příprava festivalu se neobešla bez potíží a bez pochyb. Velkou překážkou návštěvnosti bylo současné konání velkolepě připravované celostátní spartakiády. Schůze přípravného výboru se také zabývala tím, jak překonat nedůvěru obecenstva k výkonům slovenských umělců asi v tom smyslu, že kdo viděl Prodanou nevěstu a Hubičku od pražského Národního divadla, nebude si prý chtít „kazit dojem“. Přípravné práce probíhaly v nejtěsnější souhře výboru se členy Národného divadla. Slováci se na své vystoupení v Litomyšli připravili s největší pečlivostí, zodpovědností a mladistvým elánem.

V přírodním divadle bylo vybudováno nové pískovcové jeviště a také hlediště bylo upraveno pro 6000 návštěvníků.

Litomyšl srdečně přivítala slovenské umělce, kteří položili ke Smetanovu pomníku věnec se stuhami a mužský pěvecký sbor zazpíval Smetanovo Věno. Večer uvedl soubor Národného divadla Bratislavy v přírodním divadle Prodanou nevěstu. S napětím se očekávalo, jak návštěvníci operu přijmou. Litomyšlané přišli většinou z upřímného zájmu, částečně ze zvědavosti. Ale stačilo první dějství a celé hlediště bylo strženo uměleckým provedením bratislavského souboru. Orchestr dirigoval šéf opery Tibor Frešo. V úloze Mařenky si sympatie obecenstva získala Margita Česányiová. Stejně nadšeně diváci přijali i výkon Františka Šuberta v roli Jeníka, Ferdinanda Krčmáře jako Kecala a Alexandra Baránka jako Vaška. Celý večer vyzněl jako mohutný hold lásky a úcty k dílu velikého Mistra české kultury, jehož překrásná hudba nikdy nepřestane naplňovat nitra všech lidí radostí a pohodou. Slováci se v pravém slova smyslu do Smetanovy Litomyšle probojovali. Odměnou za těžké chvíle, prožité před představením, jim byly nadšené ovace a hlavně pak jejich vystoupení v sobotu a v neděli. Již v sobotu ráno stál zástup zájemců u předprodeje a všude zněla chvála.

Bratislavští byli v Litomyšli velmi spokojeni a výbor byl poučen, že nejen pražské Národní divadlo dovede nadchnout Smetanovými operami. Plně spokojeni byli i hosté. Z cizích návštěvníků je možno uvést anglického skladatele Jonese Jenkynze z waleského města Swansea.

Smetanova Litomyšl 1955 je významným mezníkem oslav. Ve „městě tisícileté historie“ vystoupila prvně nová operní scéna. Ukázalo se, že střídání předních operních souborů přineslo obohacení interpretace Smetanovy operní tvorby o nové prvky a neznamenalo pokles dosavadní vysoké umělecké úrovně festivalu.

7. Smetanova Litomyšl | 1956

Přesto v roce 1956 nenašli pořadatelé odvahu vybrat jiný umělecký soubor a opět pozvali Národní divadlo z Prahy. Přípravy byly zvlášť pohnuté. Původně přislíbené provedení dvou představení opery Tajemství vedle Dalibora a Dvou vdov ředitelem Národního divadla Želenským, bylo v poslední chvíli, již po vytištění plakátů a rozeslání propagačních materiálů, odřeknuto. Režiséru Národního divadla Hrdličkovi byla totiž věc oznámena až po jeho návratu z berlínského zájezdu a on prohlásil, že Tajemství nelze v tak krátké době připravit, a že by bylo vůbec problematické je v litomyšlských poměrech zahradního jeviště provádět. Následovala jednání, dokonce se uvažovalo o tom, že se v tomto roce oslavy nebudou konat. Díky zájmu se však festival uskutečnil. Dvakrát byly v zámecké zahradě hrány Dvě vdovy, jednou byl proveden Dalibor a Prodaná nevěsta.

7. ročník Smetanovy Litomyšle byl zahájen v pátek 6. července slavnostním položením věnce souboru Národního divadla k pomníku Bedřicha Smetany. Provedení Dalibora na zámeckém nádvoří se stalo již nedílnou součástí slavnostních dnů. Beno Blachut, Marie Podvalová, Václav Bednář, Karel Kalaš a Antonín Zlesák se pod vedením Jaroslava Krombholce zasloužili o mimořádně zdařilé provedení této opery.

V zámecké zahradě uvedlo Národní divadlo Dvě vdovy, které zde zazněly naposled při I. ročníku Smetanovy Litomyšle v roce 1949. Její opětné uvedení bylo uvítáno v nejlepším obsazení s Marií Tauberovou, Drahomírou Tikalovou, Ivo Žídkem, Eduardem Hakenem… Festival byl zakončen Prodanou nevěstou.

8. Smetanova Litomyšl | 1957

V roce 1957 přijeli do Litomyšle poprvé umělci z brněnské opery Státního divadla a poprvé zde v rámci festivalu byla uváděna Čertova stěna. Při standardním provedení Dalibora a Prodané nevěsty se Čertova stěna stala překvapující událostí. Doplnění Smetanovy Litomyšle obstarala Moravská filharmonie s dirigentem Milivojem Uzelacem, která hrála v neděli dopoledne ve druhém nádvoří zámku před 700 posluchači za poledního žáru asi 50°C na slunci. Provedla náročný symfonický koncert s Fibichovou Symfonií F dur, Předehrou ke hře Noc na Karlštejně, Smetanovým Pražským karnevalem (v Litomyšli uváděn poprvé) a Valdštýnovým táborem. Ovace aspoň zčásti vynahradily jejich námahu a vypětí, s jakým účinkovali.

Pro brněnskou operu nebylo lehké prorazit v Litomyšli, kde mělo téměř domovské právo Národní divadlo z Prahy. Brněnským se to však podařilo. Uvedli představení svěží a živá, pro litomyšlské prostředí režijně znamenitě řešená. Mohli se pochlubit řadou opravdu vynikajících výkonů. Výjimečně jim také přálo počasí. Jen při prvním jednání páteční Čertovy stěny bylo představení ohroženo bouřkou a začalo drobně pršet. Ale počasí se včas umoudřilo a opera byla šťastně dokončena.

9. Smetanova Litomyšl | 1958

V roce 1958 Litomyšl přivítala podruhé bratislavské Národné divadlo pod vedením uměleckého šéfa opery Simona Jurovského.

Repertoár bratislavských byl obohacen o nastudování Dalibora. Tuto operu upravili pomocí úplně nových scénických prvků, zcela odlišných od všech dosavadních. Soubor měl předvést dvakrát Hubičku, jednou Dalibora a jednou Prodanou nevěstu.

První dny předprodeje proti předchozím letům ukazovaly slabší zájem. Výbor Smetanovy Litomyšle musel věnovat více propagaci. Nepočítalo se však s tak trvale nepříznivým počasím, jaké tehdy přišlo. Již příjezd bratislavských 3. července, které přišlo na nádraží přivítat poměrně hodně občanů, byl pokažen deštěm a ten pak festival neopustil.

V pátek 4. července měla být hrána Hubička. Komise však před polednem rozhodla, že Hubičku zde rozhodně nelze hrát, i kdyby přestalo pršet, protože zahrada byla celá rozmoklá a rozbahněná. Na přípravu ve Smetanově domě bylo již pozdě, Hubička se tedy konat nemohla a vstupné bylo vráceno.

Druhý den se rozhodovalo o Daliborovi. Představení se nakonec konalo na „náznakové“ scéně v aukční hale za nádražím, asi před 1200 diváky. Slovenská opera za pomoci pohotových a improvizovaných zásahů režijních i scénických v nových a nečekaných podmínkách provedla Dalibora působivě.

Ačkoliv se další den počasí zlepšilo, nebylo již možné v přírodě hrát. Proto se i nedělní Krajská slavnost písní a tanců konala v hale za dirigování Ladislava Kasala a prof. Josefa Vovsa z Pardubic. Vystoupilo zde 600 zpěváků Pardubického kraje s bohatým repertoárem klasických i současných sborových skladeb. Odpolední Prodaná nevěsta byla velmi příznivě přijata hledištěm, kde bylo asi 2000 lidí. Srdečný ohlas vzbudila i večerní opera Hubička, zhlédlo ji asi 1500 diváků.

10. Smetanova Litomyšl | 1959

Rok 1959 byl jubilejním 700. rokem od povýšení Litomyšle na město, oslavy se staly součástí hudebního festivalu. 1. března 1959 v předvečer mimořádně slavného 135. výročí narození Bedřicha Smetany bylo uspořádáno matiné, na kterém účinkoval symfonický orchestr Osvětové besedy v Litomyšli za řízení Ladislava Kasala a jako host zpívala Inka Šumská z Vysokého Mýta. Zazněla díla ze Smetanovy instrumentální i vokální tvorby.

Červencové dny byly tradičně věnovány Smetanově Litomyšli, která měla být tentokrát obzvlášť slavná. Již při přípravách v roce 1958 bylo ve výboru rozhodnuto pozvat prezidenta republiky a hlavní den oslav s jeho přítomností spojit s velkou lidovou manifestací. Musel se proto najít větší prostor, než byla zámecká zahrada. Po předběžných dlouhých úvahách bylo určeno prostranství za nemocnicí v zahradnictví zvaném „Řetízek“. Zdeněk Nejedlý proti Řetízku protestoval, že to není důstojný prostor pro tak významné oslavy a hosty, ale nikde jinde nebylo možno zajistit místa pro očekávaných 40.000 lidí. Na programu byla Smetanova díla: Libuše, Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách. Interpretem těchto oper muselo být naše nejlepší těleso – Národní divadlo z Prahy.

První změnou bylo oznámení, že prezident republiky nepřijede, ale přesto byla nahlášena vládní delegace v čele s V. Kopeckým a Z. Nejedlým. O další změny se postaralo počasí. Déšť natolik rozmočil louku Řetízku a naplnil prohlubně vodou, že již dva dny před představením bylo jasné, že zde nepůjde 3. července hrát plánovanou Libuši. Národní divadlo se však uvolilo provést zahajovací představení v aukční hale. Byl jím však původně vůbec neplánovaný Dalibor. Umělci zde vystoupili za neobyčejně těžkých podmínek. Oblékali se v šatnách zcela nevyhovujících, ale jejich krajní obětavost dokázala, že litomyšlský Dalibor byl jedním z nejlepších představení celého zájezdu. Prudký déšť neodradil stovky diváků. Večer se hrála ve druhém nádvoří zámku opera Braniboři v Čechách. V hlavních rolích vystoupili sólisté Teodor Šrubař, Ivo Žídek a Karel Kalaš za řízení dirigenta Jana Husa Tichého. Představení vyznělo půvabně a radostně.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců. Hlavním vyvrcholením měla být nedělní krajská manifestace pracujících – tento ročník byl velmi zpolitizován a měl hlavně demonstrovat úspěchy budování socialismu a lidovosti umění, které „slouží všem pracujícím“. Mírová manifestace na Řetízku skončila uvedením slavnostní Smetanovy opery Libuše, ačkoliv byla plánována Prodaná nevěsta. Diváci vyslechli Libušino proroctví, v němž se Marie Podvalová opět vypjala k jednomu ze svých nejlepších výkonů. Protože však nezpívala jen pro opravdové milovníky hudby, ale pro masy, které na tuto monstrózní akci šly mnohdy ze zvědavosti nebo povinnosti, výsledek nebyl zrovna důstojný. Samotné volné prostranství svádělo některé diváky k uvolněnému chování a tím rušili další posluchače. Jak zapsali pořadatelé, „neméně vhodný byl i prodej dětských frkaček a píšťalek a roznášení nápojů v okamžicích, kdy obchod měl počkat“. Prostředí nevyhovovalo akusticky, za jevištěm nebyla pevná odrazová stěna, zvuk se rozptyloval na všechny strany. Jedině zásluhou technických pracovníků byly tyto potíže zčásti překonány.

Výbor Smetanovy Litomyšle uznal chybu, které se dopustil, ale mezi ctiteli Smetanovy hudby zůstaly trpké vzpomínky. Jak asi působilo toto prostředí na ty, kteří Libuši ještě neviděli a přišli s opravdovým zájmem o vážnou hudbu? A pro festival to byla Libuše první. Ta měla být po zklamání z roku 1954 obzvlášť pečlivě připravena. Ani v novinách a časopisech se, až na výjimky, o Libuši zřejmě „raději“ nemluvilo.

11. Smetanova Litomyšl | 1960

Na rok 1960 byla pozvána scéna Slovenského národného divadla v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že opera měla ze Smetanových děl nastudovaná jen tři díla, a to Dalibora, Prodanou nevěstu a Hubičku, bylo dohodnuto, aby tyto opery byly na festivalu uvedeny.

Smetanova Litomyšl byla kvůli 2. celostátní spartakiádě posunuta o týden dopředu na dny 25. a 26. června 1960. Členové Národného divadla přijeli v sobotu dopoledne a večer byla uvedena opera Dalibor v téměř zaplněném druhém zámeckém nádvoří. Avšak opera nebyla podána nejlépe. Podle kritiků dirigent Bernard Auer nedostál požadavkům opery po stránce tempové, ani agogické. Režie působila až příliš bezbarvě tím, že většina scén se odehrávala značně samoúčelně v pološeru.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců, která byla v poslední chvíli přemístěna ze zahrady do druhého nádvoří. Na této slavnosti vystoupily společně soubory, které pracovaly téměř celé století, jako např. soubor Otakar z Vysokého Mýta, Slavoj z Chrudimi nebo domácí Vlastimil. Zpěv doprovázel symfonický orchestr z Litomyšle a Pardubic, také orchestr divadla. Slavnost se vydařila, kladně byla hodnocena práce všech účinkujících.

Prodaná nevěsta v neděli odpoledne sklidila úspěch svou svěžestí a zároveň zlepšením technického podání rolí proti roku 1958. Mária Hubová v Mařence byla stejně výborná jako tehdy, František Šubert se v Jeníkovi velmi zlepšil. Hlasově se zdokonalil a nabyl jistoty v roli, kterou minule zpíval nejistě. Nový Kecal mladého pěvce Zelenaye herecky stál na úrovni minulého sólisty Krčmáře, ale pěvecky jej svým hlasem daleko převyšoval. Dirigent Tibor Frešo, který zaskočil místo ohlášeného mladého dirigenta Schäfera, podal operu opět s onou chutí a vervou, jaká u něho byla známá z minulých provedení a k níž dovedl strhnout i orchestr. Škoda jen, že zvuková aparatura, přenášející zvuk do zadních řad, zesilovala příliš hlasy na úkor orchestru.

Večerní Hubička nevyzněla hudebně ani hlasově dobře, zato upoutala vynalézavá výprava s využíváním světelných efektů. Starší dirigent Ladislav Holoubek podával její barvitou, rušnou i něžnou hudbu vlekle a jednotvárně, jak ukázala již předehra. Kromě nepochopení dirigenta jí škodilo i tradiční obsazení Lukáše již starým Jankem Blahem a hlasově slabý i herecky nepochopitelně zkreslený byl Paloucký Nouzovského. Jedinečné bylo sledovat výbornou postavu Vendulky Hulmanové, jejíž scéna u kolébky byla i režijně neobvykle dynamická a poutavá. Hlediště tentokrát zdaleka nebylo strženo k takovému nadšení, jako při bouřlivém úspěchu bratislavské Hubičky v roce 1958.

Slovenští umělci byli s přijetím v Litomyšli, reakcí návštěvníků i spoluprací s výborem festivalu spokojeni. Projevili ochotu kdykoliv do Litomyšle opět zavítat a dokonce přislíbili nastudovat operu Tajemství, která doposud nebyla jako jediná opera Bedřicha Smetany, kromě nedokončené Violy, provedena na Smetanově Litomyšli. Předběžně bylo dohodnuto pozvání na festival v roce 1962.

12. Smetanova Litomyšl | 1961

12 ročník Smetanovy Litomyšle 1961 se konal ve dnech 7. – 9. července. Státní divadlo v Brně, Janáčkova opera uvedla čtyři z nejpřednějších oper Bedřicha Smetany: Libuši, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu a Čertovu stěnu.

Kvůli nedostatečné propagaci, deštivému a chladnému počasí, byla návštěvnost daleko nižší než se předpokládalo.

Prvním představením 7. července, při kterém bylo vzpomenuto 110. výročí A. Jiráska, byla slavnostní opera Libuše. Zvláštního ocenění zasluhoval výkon Naděždy Kniplové jako Libuše, ještě sice ne dost uvolněný, ale přesvědčivý, monumentální krásou hlasu i vznosnou postavou. Ovace obecenstva této pěvkyni byly oprávněné.

Účast na festivalu přislíbil na druhý den Karel Svolinský. Podle jeho návrhů byla umělecky zpracována scéna Prodané nevěsty. Ve stejné scénické úpravě uvedlo operu brněnské divadlo v Lipsku, odkud si odvezlo mimořádné ocenění.

V sobotu večer 8. července byla provedena opera Braniboři v Čechách. Představení zhlédlo 1712 osob. Návštěvnost pokazilo nestálé počasí s občasným deštěm. Vedle Zdeňka Kroupy mělo toto představení ještě několik postav neobyčejně zajímavých a pevně semknutých. Libuše Domanínská – Ludiše, Jindra Pokorná – Vlčenka, Jarmila Palivcová – Děčana, Jaroslav Ulrych – Junoš, Eduard Hrubeš – Tausendmark. Doubkův Volfram byl lepší než jeho Lutobor v Libuši a Kecal v Prodané nevěstě. Než zazněla nejznámější opera Prodaná nevěsta, bylo pořadatelům úzko, neboť po celodenním dešti hrozilo nebezpečí, že opera bude muset být provedena v krytém hledišti výstavní haly. Nakonec se počasí umoudřilo a zpěv Mařenky, Jeníka a Vaška zazněl v zámecké zahradě, kde půvab a bujarost Prodané nevěsty vynikají.

Večer byla uvedena pohádková opera Čertova stěna. Upoutala svou výpravou a opět vystoupením umělce Zdeňka Kroupy v roli Raracha.

Smetanova Litomyšl 1961 se umělecky vydařila, jak shodně konstatovali diváci, hudební kritikové, členové divadla i akademik Dr. Zdeněk Nejedlý. Festival přesvědčil i organizačně. Dr. Miloslav Malý upozornil, že v zámeckém nádvoří by bylo prospěšné „ponořit“ orchestr, i když je zvýšené jeviště, a v zahradě znásobit počet reproduktorů. Také se zamýšlel nad „rozezněním Smetanovy hudby ve Smetanově rodné světnici“. Doporučil změřit akustičnost prostoru i hledišť a jevišť a naléhat na dokončení úprav pivovarského průjezdu.

Stalo se již dobrou tradicí, že každý ročník Smetanovy Litomyšle patřil jinému souboru. V novinách a časopisech se vyskytly připomínky, které upozorňovaly na jiné soubory, kterým zatím nebyla dána příležitost vystoupit na festivalu. Vyskytly se také návrhy zpestřit průběh Smetanových Litomyšlí přizváním některých vynikajících zahraničních pěvců, kteří ovládají smetanovský repertoár. Poukazovalo se také na obnovování Smetanova díla na celé řadě světových scén. Bylo třeba návrhy a připomínky uvážit a vynaložit všechny síly k přípravě příštích festivalů.

13. Smetanova Litomyšl | 1962

9. března 1962 zemřel ve věku 84 let ministr kultury a prezident československé akademie věd, akademik Zdeněk Nejedlý, narozený 10. února 1878 v Litomyšli. Pořadatelé tak ztratili mocného propagátora, který pomáhal zejména finančním přispěním ze státní pokladny. Neméně důležitá byla i jeho podpora politická, díky němu neměl výbor Smetanovy Litomyšle problémy s ÚV KSČ a komunistickými cenzory.

Tento rok Litomyšl vzpomínala 100. výročí úmrtí Boženy Němcové, která zemřela v Praze 21. ledna 1862 ve věku 42 let. Další stoleté jubileum slavil pěvecký soubor Litomyšle Vlastimil, který má za sebou bohatou kulturní činnost.

Festival, který probíhal ve dnech 7.-8. července, znovu rozšířil okruh účinkujících souborů pozváním operního souboru Státního divadla z Ostravy. Tato operní scéna dala vzrůst mnoha talentům a přímo vychovala řadu umělců. Působil zde známý Jaroslav Krombholc, v roce 1945 se ujal vedení opery Zdeněk Chalabala provázen významnými sólisty jako je Ivo Žídek a jiní. Státní divadlo v Ostravě mělo za sebou více než čtyřicetiletou úspěšnou uměleckou činnost.

Novou událostí se stalo uvedení opery Tajemství, která až do tohoto roku zůstala pro Smetanovu Litomyšl doslovným tajemstvím. Byla jedinou Smetanovou operou, která dosud nebyla v Litomyšli uvedena. Ostravští ji nově nastudovali. Většina členů souboru přijela v pátek odpoledne, technika ještě dříve. Tradiční hold a vzpomínku u pomníku Bedřicha Smetany provedli dirigenti Státního divadla z Ostravy Bohumil Gregor a František Vajnar.

Počasí festivalu nepřálo; bylo chladno a deštivo již při rozhodujících posledních dnech předprodeje. Také opera Dvě vdovy 7. července odpoledne, které se účastnilo 673 diváků, byla narušena slabým deštěm a dokonce na chvíli přerušena. Tuto oblíbenou operu dirigoval František Vajnar, režíroval Ilja Hylas a výtvarníkem byl Jan Sládek. Účinkovali umělci Eva Gebauerová, Věra Nováková, Milada Šafránková, Jiří Herold, Karel Kožušník, Jiří Zahradníček.

Večerním představením bylo Tajemství, opera, která vznikla v době, kdy Smetanu vyčerpávala vzmáhající se nemoc. Byl interpretován Smetanův záměr vysmát se všem malicherným vášním, nehledat zlato a jeho čarovnou moc, ale nalézt smysl v poctivém životě a ve skutečné lásce. Výpravou, provedením a také světelnými efekty na zahradním jevišti s využitím široké scény přineslo představení opravdový umělecký zážitek. Scénickou úpravu provedl V. Šrámek, dirigoval B. Gregor. Představení zhlédlo 1317 diváků, vedle nichž bylo v hledišti ještě téměř 100 lidí na volné vstupenky.

Tradiční nedělní představení Prodané nevěsty navštívilo 1423 platících a 80 diváků na volné vstupenky. Pod taktovkou Františka Vajnara a v režii Ilji Hylase vystoupili v hlavních rolích: Milada Šafránková – Mařenka, Jiří Zahradníček – Jeník, Dalibor Jedlička – Kecal, Oldřich Lindauer – Vašek.

Poslední představení v neděli večer 8. července patřilo opět opeře Tajemství, na které bylo ještě více návštěvníků než předchozí večer – 1448 osob platících a 80 s volnými vstupenkami.

14. Smetanova Litomyšl | 1963

Smetanova Litomyšl v roce 1963 byla součástí oslav 80. výročí založení Národního divadla, které byly zahájeny uvedením baletu Labutí jezero ve Sportovním paláci v Praze. Pokračovaly zájezdem činohry do západních Čech a další akcí byla Smetanova Litomyšl.

Již ve čtvrtek 4. července dopoledne přijelo vlakem 29 členů techniky a 6. července v sobotu zvláštním vlakem asi 280 členů Národního divadla, které přivítali členové festivalového výboru. Odpoledne oznámily slavnostní fanfáry z Libuše zahájení operního festivalu Smetanova Litomyšl. Večer byla provedena Libuše, která nenechala nikoho na pochybách, jakého výkonu je kolektiv Národního divadla schopen. V hlavních rolích vystoupili přední sólisté Marie Podvalová jako Libuše, Milada Šubrtová a Marta Krásová jako Krasava a Radmila, Teodor Šrubař jako Přemysl, Zdeněk Otava a Beno Blachut jako Chrudoš a Šťáhlav. Dirigoval Josef Bartl, režii měl Ladislav Boháč, scénu navrhoval Josef Svoboda. Od obrazu k obrazu rostl obdiv v hledišti, a když v nádherné přírodní scenérii zámeckého parku doznělo Libušino proroctví, strhly se bouřlivé ovace. Bylo zjevné, že představení Libuše v takovémto provedení bylo vskutku jedním z vrcholných zážitků v Litomyšli vůbec.

V neděli 7. července dopoledne byla u příležitosti Smetanovy Litomyšle uspořádaná tisková konference, schůzka organizátorů Smetanovy Litomyšle se zástupci ministerstva školství a kultury a Národních divadel i s dalšími účastníky festivalu. Hovořilo se o tradici, zejména o perspektivách této každoroční slavnosti. Vlastní Smetanova Litomyšl pokračovala týž den odpoledne Prodanou nevěstou. Počasí bylo pěkné, slunečné jako minulý den. V hlavních rolích vystoupila Eva Zikmundová, Zdeněk Švehla a Dalibor Jedlička. V úloze Esmeraldy zpívala mladá pěvkyně Marie Vladyková, litomyšlská rodačka a dcera bývalého hrobníka v Litomyšli. Dirigoval Jan Hus Tichý, režii na scéně Josefa Svobody měl Václav Kašlík.

Večer byla provedena v zámeckém nádvoří opět na scéně Josefa Svobody a v režii Václava Kašlíka opera Dalibor za dirigování Josefa Bártla. V hlavních rolích zpívali Alena Míková jako Milada, Helena Tattermuschová jako Jitka, Oldřich Spisar jako Dalibor a Václav Bednář tradičně v roli krále Vladislava. Vrcholné výkony umělců odměnilo obecenstvo dlouhotrvajícím potleskem.

Smetanovu Litomyšl opět navštívili mnozí vzácní hosté, paní Karin Radlm, vedoucí Smetanova muzea z Göteborgu, členka společnosti Bedřicha Smetany ve Švédsku, která přijela s pracovníky Muzea Bedřicha Smetany z Prahy jako jejich host. Přijeli se podívat i hosté z Německé demokratické republiky, Koreje a 72letá krajanka z Ameriky, která po padesáti letech zavítala do vlasti. Hosty byli i vietnamští lékaři.

14. ročník v roce 1963 je možné hodnotit jako jeden z nejzdařilejších. Vedle nesporných uměleckých úspěchů, kterých zde Národní divadlo dosáhlo, to byla i rekordní návštěvnost. Představení Libuše shlédlo 3867 diváků (kapacita míst k sezení v zahradě 2969 – využito na více než 100 %), Prodanou nevěstu 2823 diváků (kapacita využita na 73,5 %), Dalibora v zámeckém nádvoří 2205 diváků (kapacita míst k sezení 1633 využita na 93,5 %).

Úroveň představení střídáním umělců neutrpěla, naopak získala a po této stránce neslo každé představení pečeť nesporné uměleckosti a vysoké úrovně souboru Národního divadla. Jak poznamenávala znalecká hodnocení, snad jen orchestrální složka mohla být zejména v Daliboru lépe vypracována. Výtvarné a režijní řešení scén nebylo sice nějak průbojné, ale vycházelo z ducha hudby, a tak jistě plně uspokojilo. Bylo zajímavé, že podle rozhovorů s některými účinkujícími vyšel úplný názorový kaleidoskop. Někteří herci se cítili v jevištním prostoru jak v zahradě, tak v zámku naprosto volní, daleko volnější než v divadle, jiní byli prý naopak spoutáni tímto volným prostorem, takže nevěděli, jak hrát, a byli vyvedeni z konceptu. Totéž se týkalo i jejich pěveckých výkonů, když si někteří neobyčejně chválili akustiku zámeckého nádvoří a zahrady, zatímco druzí tvrdili, že se jim zpívalo špatně.

Tyto názory ukázaly, že tam, kde jde o umělecké úsilí, vždy půjde i o různé názory a aspekty. Důležitý byl celek, který v jedinečném souznění s publikem vyzněl naprosto přesvědčivě. Ukázalo se znovu, že smetanovská tematika je jednou z nejpřitažlivějších, a že čím více jsou Smetanovy opery hrány, tím více působí.

15. Smetanova Litomyšl | 1964

I v dalším roce se Smetanova Litomyšl konala jako obvykle na samém počátku července 1964. K hostování byl pozván soubor Janáčkovy opery Státního divadla v Brně. Opera v tomto jubilejním roce Bedřicha Smetany – vzpomínalo se 140. narozenin a 80. výročí úmrtí – měla v repertoáru úplné operní Smetanovo dílo. Mohla proto nabídnout jako dramaturgickou novinku uvedení zlomku poslední Smetanovy opery – Viola, čímž byl vlastně dovršen program provedení všech Smetanových oper v rámci festivalu. Viola byla komponována na námět Shakespearovy veselohry Večer tříkrálový a tím se Smetanova Litomyšl připojila i k oslavám, pořádaným toho roku ke světovému kulturnímu shakespearovskému výročí.

Dne 2. července 1964 přijelo 20 členů technického štábu a 3. července dopoledne 260 členů Státního divadla z Brna. Ještě v pátek večer 3. července se konal zahajovací koncert orchestru divadla. Úvodní slovo přednesla promovaná historička Hana Sequardtová z Muzea Bedřicha Smetany v Praze. Hovořila o významu Smetanovy hudby, zvláště o jeho švédském období. Orchestr divadla zahrál předehru k Libuši, symfonické básně Richard III. a Valdštýnův tábor, koncert dirigoval František Jílek. Symfonické básně nebyly orchestrem provedeny nejlépe, jak konstatovali přítomní. Potom následoval na jednoduché scéně zhruba dvacetiminutový fragment opery Viola, předvedený kostýmovanými zpěváky s dirigentem Václavem Noskem. Účinkovali Hana Svobodová, Jaroslav Souček, Jiří Olejníček, Jitka Pavlová, Jindřich Doubek a Jiří Kozderka. Toto poslední Smetanovo dílo, dochované pouze v torze partitury a několika skicách, které zpracovávají celkem 109 veršů libreta Elišky Krásnohorské, zanechalo přítomných asi 750 posluchačů celkem v rozpacích. Dramaturgické obohacení festivalu tedy nedopadlo právě dobře.

Při sobotní pietní slavnosti na náměstí byly položeny věnce a květiny ke Smetanovu pomníku. Večerní představení Čertovy stěny přivedlo do zámecké zahrady celkem 1607 platících a dalších téměř 100 diváků. Dirigoval Václav Nosek, režii měl Oskar Linhart, výtvarníkem byl Oldřich Šimáček.

Nedělní odpolední představení Prodané nevěsty pod taktovkou dirigenta Jiřího Pinkase přineslo především skvělý a svěží výkon Jindry Pokorné v roli Mařenky. Režii měl Oskar Linhart, výtvarníkem byl Karel Svolinský. Operu zhlédlo 1542 platících a asi 100 dalších diváků. Večer byl v zámeckém nádvoří uveden Dalibor. Dirigoval Václav Nosek, režii měl Miloš Wasserbauer, výtvarníkem byl Vojtěch Štolfa. Přítomných bylo 1463 návštěvníků. Představení bylo vysíláno Československým státním rozhlasem. Mezi hosty byla vnučka Bedřicha Smetany Zora Čapková.

Pořadatelé konstatovali pokles počtu diváků oproti předcházejícím letům a rozhodli se v příštím ročníku tento stav napravit rozšířením dramaturgie.

16. Smetanova Litomyšl | 1965

Na schůzi 29. dubna 1965 při přípravách dalšího ročníku festivalu bylo dohodnuto, že se v každém případě upraví jeviště i hlediště v aukční hale, a proto nebylo poprvé žádné představení pojištěno. Bylo také smutně konstatováno, že kromě amfiteátru nevlastní Smetanova Litomyšl žádné prostory, ani skladovací. Dr. Miloslav Malý upozornil, že je ohroženo konání dalších ročníků kvůli špatnému technickému zázemí.

Na Smetanovu Litomyšl, která proběhla ve znamení „20. výročí Osvobození vlasti“, byla pozvána opera slovenského Národného divadla z Bratislavy.

Hrály se opery Dvě vdovy, Libuše a Svatopluk. Spojení Smetanovy opery Libuše a Svatopluka od Eugena Suchoně vyzvedlo historické a kulturní tradice, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti obou našich národů.

V pátek 26. června bylo provedeno představení Libuše v zámecké zahradě. Opera byla nastudována v české verzi a tím si slovenští umělci získali sympatie diváků. Božena Suchánková jako Libuše a Přemysl Bohuše Hanáka upoutali především svými hlasovými kvalitami. Z ostatních rolí zaujali výkonem Olga Hanáková jako Krasava a Ondrej Malachovský jako Chrudoš. Dále zpívali František Šubert, Juraj Wiedermann, Nina Hazuchová. Dirigoval Ladislav Holoubek, režii měl Miroslav Fischer. Představení shlédlo 1027 diváků.

V neděli 27. června dopoledne přednášel v zámeckém divadélku Dr. Zdeněk Nováček na téma „Význam Smetanova díla pro rozvoj slovenské národní kultury“.

Další částí programu Smetanovy Litomyšle bylo slavnostní položení věnců u pomníku Bedřicha Smetany. Odpoledne bylo provedeno představení Dvou vdov, které ještě nikdy slovenští umělci na festivalu neuváděli. Dirigoval opět Ladislav Holoubek, výtvarníkem byl Vojtěch Štolfa z Brna, režii měl Václav Věžník z Brna. Karolinu a Anežku zpívaly Drahomíra Královcová a Margita Česányiová, Ladislava Jiří Zahradníček a Mumlala Gejza Zelenay. Operu navštívilo 872 osob.

Počasí představením přálo. V sobotu bylo horko, v neděli také, ale večer se zamračilo a hrozil déšť. I během představení začalo čtyřikrát poprchávat, ale to vždy pochvíli přestalo.

Poprvé v historii festivalu byla uvedena historická opera Svätopluk profesora Eugena Suchoně. Provedení mělo pěknou úpravu, nejlepší výkony podal Bohuš Hanák v roli Mojmíra, Záboje zpíval Dr Gustáv Papp. Dirigoval Tibor Frešo, režii měl Miloš Wasserbauer, výtvarníkem byl Ladislav Vychodil. Umělci slovenského Národného divadla se poprvé v historii Smetanovy Litomyšle odvážili zcela „otevřít“ scénu. Nebáli se ohromného prostoru, poprvé v takové míře instalovali osvětlení i do hloubky přírody, zapalovali ohně atd.

V roce 1965 tedy opustila Smetanova Litomyšl dodržování smetanovského repertoáru a přinesla Suchoňova Svätopluka. Předpokládalo se, že se tím zvýší zájem o festival. To se však nestalo a návštěvnost Svätopluka zůstala na stejné úrovni jako u oper, které se hrály téměř každoročně. Pořadatelé tento stav zdůvodnili „obecnou ztrátou zájmu lidí o živá vystoupení po nástupu nového fenoménu – televize, zevšedněním poslechu oper. Pokles návštěvnosti jistě také ovlivnilo mnohé zklamání vinou počasí – nejednou byly vráceny vstupenky a představení se nekonalo. I možnosti ubytování a dopravy byly nevyhovující. Smetanovy Litomyšle se zúčastňovali hlavně lidé, kteří měli vlastní dopravní prostředek a nebyli odkázáni na nepříjemnou cestu autobusem nebo vlakem. Propagační a agitační přípravy byly málo účinné a nevyužily všech možností. Nebylo dobré, že se právě v době festivalu po oba dny konaly v Poličce hlavní oslavy 700. výročí založení města“.